Operace nosu

Operace nosu neboli rhinoplastika je právem považována ze jeden z nejobtížnějších výkonů v plastické chirurgii. Komplexnost zákroku je dána složitostí tvaru a vzájemného vztahu anatomických struktur a rovněž funkcemi nosu, zvláště jeho zásadním postavením v dýchacím systému. Operace nosu by měla být provedena v souladu s přáním pacienta a celkovým vzhledem jeho obličeje. Výsledkem dobře provedené rhinoplastiky je pak harmonie velikosti, tvaru, symetrie a správné proporcionality měkkých a tvrdých části nosu a obnovení či zachování všech jeho fyziologických funkcí.

Kdo je vhodným kandidátem k operaci nosu?

Vhodným kandidátem k operaci nosu je v podstatě každý pacient, který není z estetického či funkčního pohledu spokojen se svým nosem, a u kterého není kontraindikace výkonu v důsledku závažných celkových onemocnění nebo zcela nevhodných lokálních poměrů na obličeji.

Jak probíhá konzultace?

Při konzultaci se zjišťuje celkový zdravotní stav a případné kontraindikace výkonu. Po podrobném prodiskutování představ klienta o výsledku operace a vyšetření lokálního nálezu na obličeji (včetně vyšetření nosní dutiny) se určí, zda je stav vhodný k operačnímu řešení a jaká technika bude při operaci použita. Obecně je možno použít rhinoplastiku zavřenou (všechny řezy jsou vedeny uvnitř nosu) nebo otevřenou (s řezy uvnitř nosu a na kožní části nosní přepážky). Mezi nejčastější výkony, které se na nose provádějí, patří snesení hrbolu, zeštíhlení kostry nosu, vyrovnání osy, úprava vybočené přepážky, korekce špičky nosu ve smyslu jejího zeštíhlení, úprava projekce či rotace špičky a mnoho dalších. Někdy je nutno doplnit tkáně nosu o transplantáty (vlastní tkáně těla) či implantáty (cizorodé materiály). Z transplantátů je to nejčastěji chrupavka nosní přepážky či ušního boltce, dále pak chrupavka nebo kost ze žebra či štěp z lopaty kosti kyčelní. Z implantátů převažuje použití materiálů na bázi polyethylenu nebo silikonu. Pacient je při konzultaci seznámen s operačním postupem, pooperační péčí, předpokládaným průběhem i možnými komplikacemi. Vždy je nutné informovat lékaře o všech lécích, které pacient užívá. Zvláště se to týká léků ovlivňujících krevní srážlivost. Při konzultaci je provedena fotodokumentace, která slouží k předoperační rozvaze.

Nutná předoperační vyšetření

V drtivé většině případů se operace nosu provádí v celkové anestezii, takže budete muset absolvovat standardní předoperační vyšetření, které provádí praktický lékař zhruba jeden až dva týdny před výkonem. Někdy je nutné doplnit ještě vyšetřením lékařem se specializací ušní-nosní-krční.

Hospitalizace

Hospitalizace trvá standardně dva pooperační dny. Před operací je provedena fotodokumentace a případně rozkreslení operačního plánu na tělo pacienta. Prevence tromboembolické nemoci aplikací injekčních preparátů a vybavením pacienta elastickými punčochami je u výkonů v celkové anestezii samozřejmostí. Délka operace je závislá na použité technice. Většinou trvá jednu až tři hodiny. Po zákroku v celkové anestezii stráví pacient několik hodin na dospávacím pokoji a po stabilizaci stavu je převezen na standardní oddělení.

Pooperační péče

U všech typů operací nebývají pooperační bolesti veliké a dobře reagují na běžná analgetika. Téměř vždy se při operaci vkládá do obou nozder tamponáda, která znemožní dýchání nosem a která se ponechává v místě od jednoho do několika dnů podle rozsahu výkonu. Pacienti mívají na nose sádrovou dlahu na dobu jednoho až dvou týdnů. Otoky a hematomy okolo očí, které se vyskytují zvláště po výkonech na nosních kostech, se vstřebávají deset až čtrnáct dní. V časné pooperační době se nedoporučuje velká fyzická aktivita a činnosti, při kterých by mohlo dojít k poranění nosu. Pokud byla provedena otevřená rhinoplastika, odstraňují se stehy z kůže přepážky za týden po operaci. Stehy použité uvnitř nosu jsou vstřebatelné a postupně samy vypadnou. Po odstranění tamponády si pacient do nosu aplikuje gel či kapky, který uvolňují stroupky a zlepšují průchodnost. Otoky měkkých částí nosu po operaci  jsou pravidlem. Několik měsíců mohou být rovněž hmatné drobné nerovnosti po stranách nosu, pokud se při operaci prováděl výkon na nosních kostech. Snaha o ovlivnění rozsahu otoku a doby jeho trvání je důležitou součástí pacientovy pooperační péče.  Definitivní výsledek operace je možno hodnotit po devíti až dvanáxcti měsících. Do té doby se ani neprovádějí žádné případné korekční zákroky. Měkké tkáně nosu na rozdíl od kostěných rostou po celý život, takže se nos v jeho průběhu může sále měnit.

Komplikace

V časném pooperačním období se může objevit krvácení, které je většinou zvládnutelné konzervativně (léky, přetamponování) a jen vzácně si vyžádá operační revizi. Po operaci může dojít k poškození senzitivních nervů nosu, které se projeví sníženou citlivostí zvláště špičky. Ztráta citlivosti je dočasná a během několika týdnů dochází k úpravě. Mezi pozdní komplikace se řadí vznik deformací, nerovností či dlouhodobě přetrvávajících otoků. Mohou se objevit poruchy čichu či problémy s průchodností nosu. Vzácnou komplikací je vznik defektu v nosní přepážce. Při odběru transplantátů se mohou objevit komplikace i v jejich odběrovém místě.

Chcete více informací o operaci nosu? Zeptejte se nás!